Sedíte si takhle v Kodani v přístavu, jednom z turisticky nejnavštěvovanějším místě a slyšíte to, cítíte to.
Nic, klid, ticho. Najednou vám dojde, že cítíte vůni a ne smrad aut a zatuchlé zátoky. Jen sedíte a relaxujete. Pak si uvědomíte, že tam nejezdí auta, všichni jedou na kole. Aha, tak proto. Chvíli konsternovaně zíráte, jak rychle, na čem všem a v jakém složení se dá cestovat na kole. Být v Praze, tak koukám na několika-kilometrovou kolonu na Vinohradské, fetuji výfukové plyny, sleduji vynervený lidi jak se ženou kamsi a slyším pekelný kravál.
Sedím a je mi báječně. Lidé v tichosti prosviští na kole za mými zády, jsou upravení, v klidu, soustředění. Pár jich sedí na lavičce a povídá si, v tichosti, bez afektu, dívají se do očí, mobil není na stole, před odchodem se objímají.
Přes 80% Dánů uvádí, že jsou šťastní a vděční za lidi okolo sebe, vytvářejí komunity, ve kterých mají prostor pro svou jedinečnost, kde dostávají podporu a přijetí. V naší zemi to jest leckdy pouze zbožné přání býti sama sebou, ať to obnáší cokoli a získat kladnou odezvu, nebo alespoň uznání, či obyčejný zájem o to, co se vlastně tím oním snažím říct.
Dánové nakupují výhradně kvalitní, zdravé, ideálně eko/bio potraviny, hodně zeleniny. Každý den stráví mnoho času na kole a ve volném čase sportují. To jsem se takhle šla projít v sobotu ráno po centru města a podél moře a za celé dopoledne jsem potkala asi tři auta a neustále kličkovala mezi běžci všech věkových kategorií.
Dánsko má velmi precizně vypracovaný sociální systém. Pokud jste nezaměstnaní, nemocní, máte nějaké potíže, dostáváte od státu i po dobu několika let maximální finanční podporu na úrovni měsíčního platu. Jde jim jednoduše o to, aby všichni měli šanci, možnost, aby od malička vedli své děti k pohodě, spolupráci, komunitě, souladu. Jejich filozofií je Hygge, což se dá vysvětlit jako klid, pohoda, užívání si přítomného okamžiku, vážení si toho, co mám, skromnost, spokojení se s málem, důležitost prožitku, odpouštění. Nejohavnější pro Dány je sobectví, vychloubání, předvádění toho jak úžasná a bohatá jsem. Chodí oblékaní pohodlně, střídmě, nemají potřebu na sebe upozorňovat, ale vůbec to neznamená, že nejsou sexy. Mnohé dámy a v bavlněných, širokých šatech, avšak s patřičným sebevědomím, klidným a vyrovnaným pohledem působí daleko ženštěji, než výstřihy a silný make-up.
Když to tak shrnu, Dánové:
– dobře, kvalitně jedí
– hodně sportují
– mají kvalitní sociální zázemí, cítí se v bezpečí a mají okolo sebe mnoho lidí, o které se mohou opřít
– když už se něco děje, berou to pozitivně, pomáhají si a mají dost sebevědomí na to, věci ustát
– jsou vědomí, sami sebou, skromní, vědí kdo jsou a znají svou hodnotu
– nehromadí majetek, myslí ekologicky, nezávidí si, nekritizují.
Ne náhodou Dánsko již dlouhá léta vyhrává v anketách „nejšťastnější lidi na světě“.
Je toho mnoho, co se dá o skandinávské mentalitě napsat, nejen o dánské. Nic není dogmatické.
Jen se tak vlastně vždycky musím pousmát nad faktem toho, že při terapiích a na seminářích učím lidi něco, co je jinde tak samozřejmé a zde v našich končinách pro mnohé tak nereálné.
Pojďme se inspirovat !